Aničce je 21 měsíců
Tak tentokrát jsme si to zase vynahradili:
S Aničkou je legrace. Tuhle šla Anička kolem výlohy knihovny, kde se to hemžilo Hamletama s lebkou na obálce. Anička přiběhla k výloze a začala křičet: “Kopfa, Kopfa, Kopfa …” – což je jakýsi kříženec slov Kopf a hlava. Saša naučila Aničku chodit na nočník tím, že Aničce dává za “dobře odvedenou práci” medvídka Haribo. Problém je v tom, že Anička teď dlouhé hodiny vysedává na nočníku a čeká, až se zadaří, aby mohla dostat medvídka, které miluje stejně jako já. Pokud se jde ven, tak si ráda sama vyleze do kočárku a urguje odchod. Moc ráda tancuje a zpívá na jakýkoliv náznak muziky. Bráškovi říká paf – nejspíš proto, že na ní často dělá baf. Také si ráda bere k uchu můj telefon a křičí do něj “Sašííííí, Sašíííííí, …”. Jako každé dítko se dívá ráda na televizi. Tuhle když jsem jí telku vypnul, začala bědovat: “Bože, bože, bože.” Tuhle zase doběhla na roh chodníku, kde to mnohem víc foukalo, a aby nás varovala, začala horlivě foukat pusou. Nejdojemnější ze všeho mi ale přijde, že když něco rozlije, doběhne si sama pro hadr, podlahu utře a hadr vrátí zpátky. Já ji dokonce podezírám, že se to vše snaží udělat tak rychle a potichu proto, aby si toho nikdo nevšiml. Ty holky musejí mít pořádek opravdu nějak geneticky zakódovaný :).
Tak zase příště!
ps Jo vlastně ještě něco – když je ospalá, tak si sama zpívá: “Hajaja, pupupu, …”
