Aničce je 20 měsíců
Tak fotografické nadšení pomalu ochabuje, takže tentokrát jenom poskrovnu:
Zato se nám ale nahromadily šprochy:
- František nazývá právě probíhající stávky na vysokých školách “protestace”.
- František ve snaze vyjádřit své momentální štěstí: “Já jsem tak rád, že jsem tak šťastný dítě!”
- Poté, co jsem Františkovi vysvětlil, že se fad nepíše fard: “Jsi fakt lepší Rakušák než já
.” - Poté, co Saša Františkovi vysvětlila, že to Obama nemá se zdravotnickou reformou tak jednoduchý, že nejdřív musí přesvědčit kongres: “Takže když uplatím kongres, tak dostanu Nobel prize?”
- Jak František vyjádřil, že se jeho babička dívá často na telenovely: “Milada často poslouchá hádky v televizi.”
- František mě zasvěcuje do zákulisí katolického řád: “Když si v kostele nesundáš čepici, vyhoděj tě mniši!”
- František si nemohl vzpomenout na výraz “bradavky”: “Jak se jmenujou ty přípojky na mlíčko? Bradavice?”
- František ve vlaku rozuměl: “In Murzzuschlag endet der Zug. Sie auch.” – přeloženo “V Murzzuschlagu vlak končí. Vy také.”
- František opakuje pravidlo č. 5 z Tom a Jerry: “Myš zahnutá, pardon, zaženutá do kouta nikdy nebojuje.”
- Saša napomíná Františka: “Neptej se pořád jen otázkama, který začínají slovem jak!” “Jak jak?”
- František k Saše: “Klidně běž na koncert AC DC, Alvar Ti Aničku pohlídá.” – “Já vím, on je moc hodnej”, připouští Saša. – “No – protože tě nechce ztratit”, dodává František.
Aničku nemůžeme odnaučit slovo kapka. Používá ho ve významu “ruka”, zvláště když chce, aby jí někdo podal ruku. Naučil jsem ji to nejspíš omylem – na jedné straně knížky jsem těď nalezl jak kapky, tak ruce. Louská si sama buráky. Na nočník nemáme dostatečnou vytrvalost. Jednou vstala z nočníku a došla polonahá k Saše, která se ji zeptala: “Je tam bobek?” Anička se obrátila a šupajdila k nočníku, jako kdyby chtěla říct: “Jejda, já zapomněla.” Dokáže si sama obléct leckterou část oblečení, např můj svetr jako kalhoty. Tahá tygra za ocas a křičí “Had!”. Jednou mě kopla bolestivě do nohy, tak jsem se svalil a dělal mrtvolu. K mému překvapení ke mně přišla a velice zkušeně mě propleskla v obličeji. Už celkem obstojně sama jí, největší problémy jí dělá polévka. Za největší úspěch považujeme, že se naučila krásně smrkat, protože odsávání rýmy bylo vždycky spojeno s pekelným řevem. Ráda říká “hotový” (kdykoliv se něco dokončí) a “tivize”. Jako zlatý hřeb popíšu historku z C&A:
Zatímco se Saša sehnula pro spadlou halenku, Anička čapla dva plyšáky a vyběhla ven z obchodu. S neuvěřitelným umem se protáhla úzkou mezerou mezi detektory zlodějů, takže si jí nikdo kromě Saši nevšiml. Saša ihned vyběhla za Aničkou, ale protáhnout kolem detektorů se jí nepodařilo, takže se díky halence zpustil poplach, díky čemuž se za Sašou rozběhla prodavačka. Když to Saše došlo, hodila halenku na zem, ale běžela dál, protože se bála, že se jí Anička venku ztratí. Po chvíli Saša dohnala Aničku, stejně jako prodavačka Sašu, a další chvíli trvalo, než se Saše podařilo vše vysvětlit.
Musím holt Aničku ještě trochu potrénovat v rychlosti, než ji vyšlu do klenotnictví.
Pěkný týden!